Pes a kosti: vařené a zvěřinové jsou životu nebezpečné

Občas od někoho slyšíte, že pes nesmí kosti. Pravda je taková, že pes kosti jíst může – dokonce jsou důležitou součástí B.A.R.F. jídelníčku. Musí být ale zásadně syrové, ideálně ještě obalené zbytky masa, protože to v žaludku nastartuje trávicí enzymy, které pomáhají jídlo lépe strávit. Kosti také obsahují důležitý vápník, jejich kousání posiluje žvýkací svalstvo a skvěle fungují jako přírodní zubní kartáček. Jsou ale situace, kdy jsou pro psa životně nebezpečné a často za to může jen špatná informovanost páníčka.

Kosti NESMÍ být vařené

Je to opravdu důležité! Kosti vařením či pečením změní strukturu, ztvrdnou a při skousnutí jsou ostré a třepivé. Což zvláště u psa, který je celý život na granulích a vymizel mu přirozený jehlový reflex, může mít nepříjemné následky. Po narození má tento reflex má každý pes, ale pokud je dlouhodobě krmený jen granulemi nebo konzervami, postupně vymizí. Jde o obranný mechanismus žaludku a střev, který pomáhá vypořádat se s ostrými předměty, které se dostanou do zažívacího ústrojí. Předmět (například ostrá kost) je kontrakcí otočen tupým koncem vpřed, a proto často projde trávicím traktem, aniž by ho vážně poškodil. Nicméně vařená kost nepatří do misky ani BARFaři, ani granuláři, protože hrozí tyto problémy:

• vážná bolestivá zácpa, kterou následně doprovází další problémy (poškození tlustého střeva, konečníku a jiné),
• zlomení zubu,
• vzpříčení kosti na patře,
• uvíznutí v jícnu nebo v průdušnici, při kterém hrozí dušení,
• uvíznutí v žaludku nebo střevech, které vyřeší jen operace
• zánět pobřišnice, který způsobí úlomky kostí zapichující se do stěn žaludku nebo střev. Tato bakteriální infekce je obtížně léčitelná a pro psa velmi nepříjemná.

Jednu kost nebo kousek kosti občas někde ukradne snad každý pes. U psů krmených B.A.R.F. většinou projdou bez povšimnutí, ale u granulářů už může hrozit riziko právě v zapíchnutí. Při větším množství má problém i BARFař. Pro lepší představu: na 1 kilogram váhy dospělého BARFujícího psa bohatě stačí 6–9 g syrových kostí denně.

Morkové kosti

Jsou většinou jen pro zabavení, kdy pes vykusuje a vylizuje morek. Ten je tučnější, takže pozor na množství při obezitě. Naopak u hubených pejsků může být fajn pomocníkem. Obal morku, tedy samotná kost, je velmi tvrdá, pes jej nedokáže rozkousat.

Nicméně i morková kost díky tvaru a tvrdosti může přivodit nebezpečné problémy:

• Zlomení zubu, případně vylámání více zubů, a to i svisle. Zvláště u pejsků, kteří jsou řekněme „cílevědomí“ a kost se snaží opravdu poctivě zpracovat.
• Zaklínění do dolní čelisti, které musí vyřešit už jen veterinář a narkóza. Pes si zaklíněnou kost sám odstranit nedokáže a velmi často to nezvládne ani majitel. Navíc při pokusech sundat ji z čelisti můžete psovi způsobit poranění.

Zvěřinové nebo králičí kosti

Od známého myslivce nebo od babičky z vesnice jste dostali maso a kosti ze zvěřiny nebo králíka? Pokud obojí nespotřebujete sami pro sebe, pejskovi je určitě nedávejte. U zvěřiny, která pochází z volné přírody, běžně neprobíhají zdravotní kontroly a syrové maso může obsahovat různé parazity. Veliké riziko nákazy Aujezskyho chorobou pak hrozí u masa divočáků, kteří jsou v České republice velmi často touto nemocí nakaženi. Pro psa to znamená jistou a bolestivou smrt, neexistuje léčba.

Králičí kosti jsou tvrdé, proto není příliš vhodné podávat je celé, zvláště menším psům. U nekontrolovaných chovů také hrozí nakažení různými parazity.

Rybí kosti

Stejně jako u výše uvedeného, u nekontrolovaných chovů ryb může psovi hrozit například motolice. Rybí kosti jsou jinak velmi výživné.

Kosti a brachycefalická plemena

Psi s brachycefalickou lebkou, tedy s krátkým čumákem, kam patří například mops, boxer, moloss, nebo shih-tzu jsou s ohledem na zkrmování kostí zvláštní skupinou. Nejsou anatomicky přizpůsobena k tomu, aby mohli efektivně a bezpečně žvýkat kosti. Řešením je buď pomletí nebo porcování na drobné kousky.

Závěrem

Krmení kostmi je rozsáhlé téma častých sporů a s nadhledem můžeme říci, že mohou být velmi prospěšné, ale také velmi nebezpečné. Je potřeba znát svého psa v jeho návycích (zda např. hltá) a také vědět zásady správného podávání. Rozdíl je u pejska na granulích a psa BARFaře, který je výhradně krmený přirozenou stravou. Tělo, resp. žaludeční kyseliny v obou skupinách fungují zcela rozdílně. Psi na granulích nemají žaludeční kyseliny tolik kyselé a může se stát, že budou mít s trávením kostí potíž. U BARFařů je pH žaludečních kyselin na úrovni žíraviny, dosahuje až síly kyseliny chlorovodíkové. Díky tomu dojde k rozpuštění anorganické složky kosti, kdy si zachová svůj tvar, ale získá povahu houbovité hmoty. Ta není pro sliznice či stěny žaludku a střeva nebezpečná.

Řiďte se těmito doporučeními:

• zásadně nedávejte vařené nebo pečené kosti,
• hlídejte množství,
• brachycefalickým a hltavým psům kosti namelte nebo naporcujte na malé kousky,
• při přechodu na BARF kosti dávejte nejdříve za 1–2 týdny,
• psa nenechávejte bez dozoru,
• nekrmte kostmi divokých zvířat, kde nemáte jistotu, že byla zdravotně testována.

Pokud jste se rozhodli, že přejdete z granulí na BARF, v každém případě zlepšíte pejskovi jeho zdraví a vitalitu. K tomuto způsobu krmení patří i kosti, ale v případě, že byl více jak 2 roky jen na granulích, s velkou pravděpodobností mu zcela vymizel jehlový reflex. Kosti je tedy ze začátku třeba dávat hodně opatrně a v menším množství.  V 1.– 2. týdnu po přechodu jsou ideální kuřecí kosti (nejlépe namleté), které jsou relativně měkké a lépe je naporcujete na menší kousky. Na to jsou vhodné krky. Celé kosti můžete začít dávat až ve 3.–4. týdnu od přechodu, ale opět jsou lepší kuřecí. Dávejte pozor na dávkování a pejska při podávání kostí mějte v dohledu.

Zdroj: Petmd.com